Any-lee Returns

19. května 2015 v 18:52 | Any-lee

To jste nečekali, co? :D
Ano, je to tak. Líná Any-lee se konečně po třech letech vrací.

Takže, proč jsem vůbec zmizela, a kde jsem ty dlouhé 3 roky byla?
Nuže, začalo to tím, že mi jednoho dne začaly docházet nápady. Netušila jsem, co bych mohla napsat, jak bych tento blog mohla dále provozovat. Lenost zde ovšem hrála také faktor,
A tak jsem se rozhodla jít s tím nejjednoduším řešením.
Neřešit to.
Naprosto jsem na tento blog zanevřela a věnovala se raději ostatním věcím

Čas od času jsem svůj blog navštívila, někdy se mne spolužáci ptali, jestli ještě někdy něco napíšu. Postupem času už na něj jen poukazovali a smáli se mým starým článkům, neboť byli naprosto jiné od mých nynějších.
Když jsem zde zveřejnila svůj poslední článek, bylo mi 11 let a chodila jsem do 5.třídy základní školy. Dnes stále chodím do základní školy, ale jsem již v 8.třídě, a je mi 14 let.
Musím uznat, že za těch pár let jsem se změnila.
Můj pohled na svět už není takový, jaký byl dřív, neboť jsem z něj poznala víc.
Vím, že jsem stále dítě, a ještě nemohu mluvit o tom, jaký život je, neboť jsem ho ještě pořádně nezažila. Ale mohu vám povědět alespoň to, co jsem dosud poznala. O zážitcích z mého krátkého života, a o pocitech, které z něj mám.
Tak jak jsem to dělala vždycky, ne? :D
Možná, že se můj pohled na svět změnil, ale jsem to pořád já, podivná, ulítlá Any-lee, která odmítá stereotypy a protestuje proti nespravedlnosti :D

Na konec musím uznat, že mi blogování opravdu chybělo. Chybělo mi sdílení svých myšlenek, svých hloupých teorií a historek, a také jste mi chyběli vy, přátelé, návštěvnící mého blogu :D
Nevím, jestli se mi povede to tu rozjet. Nevím, jestli vše bude tak, jak bylo dřív, a rozhodně nevím, jestli zase mohu být dobrou blogerkou.
A budu s vámi upřímná, většina věcí o blogování se mi vykouřila z hlavy, takže doufám, že se mnou budete trpěliví :D
Mohu vám ale slíbit, že se to pokusím. Pokusím se to tu dát dohromady a pokusím se o to, aby to bylo jako dřív.
Budou tu opět příběhy, úvahy, mé hloupé kecy (samozřejmě),
má strašná grafika a jelikož jsem dostala nový foťák, očekávejte i mé amáterské fotky :D
Takže doufám, že jste na mne již nezanevřeli, protože jsem připravena na svůj návrat :D
Očekávejte v brzké době nový design a celkový vzhled blogu. Je už přeci jen na čase :D
 

WoW Fanatik

14. srpna 2012 v 11:09 | Any-lee |  Moje Kecy

Tak jo.
Oficiálně vám oznamuji, že jsem fanatik do WoWka. A vlastně ne ani tak do tý hry, jako do toho příběhu. To je ten důvod, proč teď moc nepíšu. Buď hraju, anebo čtu WoW knihy, do kterejch dokážu bejt zažraná celej den. Překvapilo mě, že jsem za pár dní dala lvl 40, ale moje tlachání o nízkejch levlech nikoho nezajímá :D Žádná, žádná, ŽÁDNÁ hra nemá tak fascinující a rozmanitý příběh jako WoW, tedy alespoň podle mě. Proto vám chci říct, že tohle je asi poslední článek tohoto týdne, jelikož budu číst a pařit a na psaní si nenajdu čas. Bůh neví, jestli si najdu čas i za ten týden. Každopádně mi to samozřejmě nemůžete mít za zlé, že jsem naprosto šílený fanatik do jedné božské hry :D Dobře, už vám zřejmě nemám co říct, takže.... Takže nic nom :D






Jak jsem psala a jak píšu...

24. června 2012 v 10:55 | Any-lee |  Moje Kecy
Takže zdravím, dnes jsem vám chtěla předvést takovou malou ukázku mého stylu psaní příběhů - Jak jsem psala, a jak píšu teď.

Starý styl

Tohle je druhá kapitola mého příběhu Remember, která nikdy nebyla zveřejněna.
Je opravdu dementní. Přesvědčte se sami.

Další Část!:D
Any Byla Omámena , ale pak to Pominulo

Any-lee: Kde seženeme Jídlo?
Chuki: Eh.... (Chytí obrovskou Žížalu)
Any-lee: Děláš si Srandu?!
Chuki: Ehm Eh... ne (Ovrátil Stydlivě a Začervenal se)
Any-lee: Cože?!
Chuki: Eeeehh, Nemáme Na Vybranou...
Any-lee: Ach můj Bože! (Dá do Tlamy Žížalu a Spolkne ji, Poté se Pozvrací) Éééééééé Fůj to je ale hnusný! a Hrozně Slizský!
Chuki: Eeeeh Any! RYCHLE UTÍKEJ! (Ukáže na Hrdou Zemi)
Any-lee: Jeesh Cože?! Já vím že je to hnusný ale utíkat kvůli tomu to je..... ÁÁÁÁHHHH!! (Utíká s Chukim a Dívá se Na Hořící Hrdou Zemi)
Chuki: Dělej Rychle na Strom (Strom Spadne) Tak Asi ne no.. (Spadne na Něj) POMOZZZ!! ANY!! UHOŘÍM TU!!
Any-lee:Brzy se Vrátím! Promiň
Chuki: Any!!
Any-lee: Dobře Dobře.. (Snaží se oddělat Kládu) Arghhh!! Nejde To
Chuki: Pomůžu ti (Chytne Kládu a Společně jí odsunou)
Any-lee: A ted Zdrhat!!

(A Tak Se Dostali Do Bezpečí, Ještě Dál než Hyení sídlo a tam Spokojeně Vyrůstaly..)


A nyní ještě ukázka z druhé kapitoly Stříbrného deště, která také nebyla nikdy (myslím) zveřejněna.


"Ty Blbko Jedna nemožná!!!" . Začala Vyšilovat Opět Tinkela . "Co si o sobě vůbec myslíš?! kvůli tobě jsme ted vyběhli špatným směrem z Lesa a umřeme Tady!!" Nyota na ní Smutně Pohlédla: "Tinkelo, o co ti jde? jsme Sestry, měli bychom si pomáhat v těžkých chvílích.." usmála se Nyota a Podala Tinkele Kopýtko, Tinkela jí však Srazila na Zem "Copak ti to nedošlo? Jsme jen Hříbata Nyoto!! , Zemřeme Samotné!. Tinkela se Dala do Breku a Nyota Se nezmohla na jediné Slovo, Najednou (a dál už to nepokračuje).

Nový styl

Ukázka z Černé kapky:

Královna lvíče pevně svírala. Nedopustila, aby na něj kdokoli sáhl. Král Mohatu byl připraven svou partnerku i lvíče zabít. "Nech toho!" zakřičela naštvaně královna. Hořké slzy jí stékaly po tváři, srdce jí rozrušeně bušilo a tlapky se jí chvěly strachem. "Jaký budu mít z vás, slabých samiček, užitek?" zavrčel výhružně Mohatu. "Mysli alespoň pro jednou srdcem!" povzdychla si královna. "Jsi hloupá, Doto" zavrčel opět Mohatu. "Musím se tě zbavit". Královna však nepanikařila. Postavila se a podívala se mu do očí: "Odejdu" řekla odhodlaně Dota. "Odejdu i s Uru, pokud si to budeš přát" pokračovala. "Jen nás, prosím nezabíjej" zavrčela. "Nebo alespoň ji ne" dodala. Královnina odhodlanost Mohatua odrovnala. Nečekal to. Pak se však zpamatoval. "Tvá krev musí být prolita" zavrčel. "Pokud pouze má, pak tedy přijímám"

Co z toho vyplývá? že mé příběhy budou vždy dementní. Ať se snažím, jak se snažím. Byla bych ovšem ráda, kdyby jste napsali svůj názor na tu malou změnu. Jen jsem vám chtěla ukázat, jak se můj styl psaní změnil. Ale kvalita mých příběhů je stále stejná: Nulová. No nic, příště čekejte článek, který má nějaký smysl, takže ahoj :D

 


Šé vé pé (ŠVP)

11. června 2012 v 9:42 | Any-lee |  Moje Kecy
Tákže....
V pátek, 25.5, jsem se vrátila ze školy v přírodě.
A áno, bylo to tam fantastické.
Až na jednu věc, kterou znázorňuje obrázek výše.
Ráno, 20.5 jsem se probudila jako každý den: otrávená a rozespalá. Pak mi ale docvaklo, že dnes se jede na ŠVP!
Vyskočila jsem z postele a mazala si umýt zuby a obličej. Pak jsem se převlíkla, učesala a mohly jsme vyrazit. Vzala jsem kufr, plyšáka do ruky a pádila před školu. Hrozně jsem se těšila, protože minulé ŠVP bylo bombastické. Tohle bylo mé poslední, jelikož už jsem páťák, takže jsem si to chtěla co nejvíce užít. Potkala jsem tam Daniela, mého spolužáka, tak jsme pokecaly a potom se tam objevila Nywel a Draktor. Čekaly jsme na odjezd a poté jsme nastoupily do autobusu a celý natěšení jely. Jely jsme hodinu a půl, a hrozně nás štvaly čtvrťáci- třeťáci před náma. Furt si lehaly a zatlačovaly nás sedátkama. Pak jsme dojely a několik minut čekaly na parkovišti, když pak zařvaly: "Denisa ( Nywel
) a Marcela (Any) , pokoj A3!" Super, minule jsme měly 13tku, pokoj s mastým flekem na koberci. Tak jsme tam šly a čuměly jsme: Pokoj sice dřevěnej, ale bombastickej! Bohužel tam ale pořád lítaly vosy, což nás štvalo. Ráno byla snídaně, potom škola, potom vycházka, potom oběd, potom odpoledne s animátory (zabavovaly nás a nám zrovna daly tu nejklidnější a nejlepší animátorku, pak tam byla ještě jedna zhulená :D) pak byla svačina, pak večeře, pak diskotéka a pak se jít sprchovat a do postele. (Večerka v desét, božské! :D) Pak ale přišla rána - výlet na Praděd. Šly jsme několik kilometrů do kopce, až jsme tam došly. Byly jsme v jakýsi věži. Pak jsme šly do Karlovy studánky - Božské městečko, kde je minerálka která chutná jakoby jste olizovaly železo. Cestou tam jsem ale nešikovně zakopla o kořen stromu na strmé stezce a narazila si ruku. A dost ošklivě. Tak jsem tam ale nakonec došla, žíznivá a s bolestí ruky (Už je v pohodě). Potom jsme šly na nákupy, tak jsem si koupila lázeňské oplatky a minerálky. Jak jsme se vrátily, musela jsem jít za zdravotnicemi a ty mi jí obvázaly (Hodinu jsem sháněla obvaz -_-) Potom nám však začaly vykrádat pokoje, nikdo nevěděl kdo. A to bylo teprve vzrůšo! Myslely jsme, že nám tam pustí plyn jako v koncentráku a já byla tak vynervovaná, že jsem málem dostala infarkt. Nakonec se ukázalo, že to nic nebylo, a já si krásně narazila pánev. Ve sprše, kde jsem furt padala. Tak to už byly 3 úrazy (Ještě jsem si rozbila koleno). Stejně to tam bylo super :D Poslednáí večer byla díza a pak jsme odjely do zámku do bruntálu. Jak jsme se vracely, pustily nám do autobusu písničky a byly jsme doma. Nom, a já jsem v infoně a budu muset končit, tak zatím! :D

Den Země, aneb já jsem hovado...

25. dubna 2012 v 21:08 | Any-lee |  Moje Kecy
"Ukliďte si svůj nepořádek!
S láskou, máma"

A-ale proč?....
Proč jsem takové zatracené hovado?...
V pátek jsem měla svátek, nic jsem nenapsala...
22.4 byl den Země, taky jsem nic nenapsala...
Předevčírem jsem chtěla tohle napsat, taky jsem nic
nenapsala... Včera jsem to chtěla napsat, taky jsem to
nenapsala... Furt nemám dokreslený narozeninový
obrázek pro Gaiu, a proč? Protože na to kašlu, protože
jsem líná a zakomplexovaná... Co jsem to sakra za
hovado?!. "Vstaň, zvedni svoji hlavu a začni něco dělat!"
*nadávám sama sobě* "Dělej ty hovado jedno! vstávej!"...
Popravdě, je to úspěch, že jsem se konečně dokopala
k napsání tohoto článku... Musím popřát Zemi všechno
nejlepší :). Je to silná žena a úžasná matka. Věnovala
jsem ji sloh do školy, věnuji ji tento článek a ještě
obrázek, který teprve dokreslím :D.
Protože ona si to zaslouží...
"Vždyť je to jen neživá koule!" Kdo si tohle myslí, ať si svůj názor nechá,
mu ho brát nebudu. Je úžasná a je to jedna z nejdůležitějších
věcí v mém životě. Věcí, nom... Bytostí.
Je to naše máma,
Je to máma naší mámy,
je to máma naší babičky,
Je to máma naší prababičky,
je to máma našich předků.
Všechno nejlepší :).

Everything is blue...

2. dubna 2012 v 16:40 | Any-lee |  Informace
(c) Urnam7


Toho nadpisu si nevšímejte :D. Tak jsem se rozhodla blogu odebrat ten "mrtvý" vzhled a dát mu nový :D. Je spíš takový zimní, ale u nás včera ještě sněžilo, tak co :D. Tentokrát jsou na designu Divoké kočky: Modrá hvězda a její sestra, Sněžná srst. Na designu je také text: Věštba Husího peří: "Like fire, you will blaze trough the forest. But beware: Even the must powerful flames can be destroyed by water." (Jako oheň, budeš planout přes les. Ale dej si pozor: I ty nejsilnější plameny mohou být zničeny vodou). Do DK jsem se jaksi zažrala a momentálně čtu Forest of Secrets :D. Tak, a to bude asi všechno, prozatím čau! :D.

Hodina Země

31. března 2012 v 14:04 | Any-lee |  Moje Kecy

Dnes, 31.3, jsme se všichny sešly, abychom oslavily Globální hodinu Země.
Aneb zdravím, zvířata bez srsti! :D. Heh ne, dělám si srandu. Ráda bych napsala článek k dnešní hodině Země, i když jsem spíše chtěla napsat o Talentu, ale to můžeme nechat na potom. Dnes budu dodržovat posvátnou "tradici", hodinu Země. Pokusím se zařídit, aby v mém bytě svítilo pouze sluneční světlo, ale nejsem si jistá, jestli se to povede :D. Je to ekologická akce týkající se Globalního oteplování. Miluju ekologické akce, a proto se k této s radostí přidám.
Hodina země je úžasný program. Nejen že ušetříme spousta energie, ale dokonce zabraňuje Globálnímu oteplování.
Doporučuji vám všem, aby jste se zůčastnily. ale rozkazovat vám nebudu.
No nic, já se jdu trochu provětrat k řece Lučině, takže se prozatím loučím ! :) :D


Planeta Země je úžasná...

14. března 2012 v 19:59 | Any-lee |  Moje Kecy


Toho dne jsem poprvé otevřela oči...
... A pohleděla do pravdy.

Asi vás překvapuje, proč píšu článek, když jsem skončila. Důvod je jednoduchý - neskončila jsem.
Vraťme se na úplný začátek - Do neděle.
V neděli jsem šla se svými přáteli šla ven. Jen tak. Úplně nevinně. Šli jsme na naše oblíbené místo... a pak jsem, s mým kamarádem, zamířila na houpačku, mé oblíbené místo. A tak jsem se houpala co nejvíce to šlo. A pak jsem se podívala nahoru... Ty bílo-šedé mraky, plující po krásně modré obloze...cítila jsem se tak... lehce. Jako kdybych se vznášela... A pak jsem si pokusila představit, jak by to tu vypadalo bez lidí: Ta představa je kapku nepředstavitelná. Ten den mi ale navrátil sílu... Tu, kterou jsem potřebovala. A to mě přinutilo znovu rozjet blog. Vím, že jsem vás některé zřejmě hodně postrašila, a za to se vám moc omlouvám. Popravdě, hodně mi chyběl, vy jste mi chyběli. Stali jste se významnou součastí mého života, ikdyž vás ve skutečnosti neznám. Sarafína, Lvíček, Car, Nala (se kterou jsem se celkem hodně kousala, ale teď mi už připadá fajn :D), Zelda (která už bohužel skončila s blogem :/), Nywel (kterou znám ve skutečnosti, ale je to i skvělá internetová kámoška :D), Draktor (skutečnost také :D) a ještě další, které jsem zapoměla vyjmenovat :D. Podrželi jste mě, když mi nebylo zrovna nejlíp. Musím říct: Jste ti nejlepší kamarádi, které jsem kdy mohla poznat. Mám vás moc ráda, prosím, nemizte z mého života! :3. Opravdu hodně by mě to zasáhlo. Tento článek z části věnuji i vám, těm nejlepším lidem na světě.

A teď bych na chvíly ráda přeskočila k jinému tématu.
Nenávidím, jak mě ostatní lidé ovládají. Nenechají mě žít můj život, musím dělat věci proti své vůli.
Musím chodit do školy, nesmím prosazovat své názory, a musím prakticky udělat vše, co řeknou.
Kdyby to bylo na mě, neudělala bych tu ten ohromný nepořádek a chaos.
Starala bych se o planetu s láskou.
Měla bych úctu ke všem živým tvorům (kterou, jen tak mimochodem, mám)
Žila bych v přírodě, přizpůsobila bych se životu zvířat. Nepotřebovala bych technologii.
Jediné co chci je svoboda, klid, a krásně čisté životní prostředí. Popravdě ani nevím, jaký je pravý čistý vzduch.
Ano, na horách sice je čistý vzduch, ale ne zas tak čistý. Je také znečištěný... Myslím, že na světě už žádné opravdu čisté místo neexistuje. Jenže já sebou házet nenechám... I kdybych pro to měla bojovat.
Heh, to mi připomíná: Moje jméno znamená Malá Bojovnice: Bojovnice, která se vrhá bezstarostně do boje, ale nikdy nevyhraje, protože je malá a slabá. Mým osudem je hold prohra, ale což. Vyrovnám se s tím. Nechám to být...
K tomu životu v přírodě: Zřejmě si budete říkat, jak jsem hloupá, že zde žije tolik predátorů, že bych tam nepřežila ani minutu. Ano, to uznávám, hladový predátor by mě klidně zabil. Byla bych bezmocná. Ale mě by to nevadilo. Věřím v reinkarnaci :). Dobrá tedy, vrátím se alespoň na chvíly k tomu nejhoršímu tématu - Ke škole. Školu od srdce nesnáším, ale i přes to jsem spíše studijní typ. Vždy se ráda něco nového naučím. Tedy kromě matematiky a geometrie - Ty předměty také ze srdce nesnáším. Mými favority jsou: Biologie, dějiny, fyzika (ikdyž se jí ještě neučíme, hehe :D), výtvarka (ze které mimochodem propadám), čtění, a také sloh. Škola je ale také sídliště mých přátel - Kvůli nim tam přežívám. Život není o radosti, život je o přežití. Je to něco jako spirituální zkouška. Dnes mě ale zasáhla jedna otázka. Ve čtení jsme s učitelkou mluvily o tom, že jak byla malá, hrála takovou hru: Ona a její kamarádi byly chirurgové. A čekalo 12 lidí na transplantaci srdce - a byl pouze jeden dárce. Prý tam čekel lekář, který byl blízko objevení léku na rakovinu, a nějaké malé dítě, které mělo život před sebou. A ještě nějací lidé. Prý se nemohli rozhodnout... No, a já namítla, že já bych zvolila toho lékaře, protože by byl skupině užitečný, narozdíl od toho dítěte. Vždyť jsme přemnožení!. Jenže v tu chvíly Nywel řekla: "A ty by jsi, Marcel, nechala svoje dítě zemřít?" ta otázka mě zarazila. Neměla jsem na ní odpověď. A po chvíly ještě Paní Asistenka dodala: "A Marcel, co kdyby byl ten lék testovaný na zvířatech?" neváhala jsem a ihned jsem vyhrkla: "Tak to ne, to bych ho nechala zhebnout!" (Ano, zhebnout - U mě lidi chcípají a hebají, a zvířata umírají). Prostě, na tu Nywelinu otázku stále nemám odpověď. A zřejmě nikdy mít nebudu. A, konečné finále - vracím se, lidi! :3 Tímto článkem jsem prostě chtěla říct:

Jinak, aby nevznikl zmatek: Samozřejmě, že všichni máme svou matku, kterou z celého svého srdce milujeme. Já ale osobně věřím, že vaše máma je máma vašeho těla, kdežto Planeta Země je matka vaší duše. :)

A na úplný konec dám úžasnou písničku, kterou jsem poslouchala když jsem psala tento článek:


Last Christmas

28. prosince 2011 v 21:12 | Any-lee |  Moje Kecy
Last Christmas, i gave you my heart, but in the very next day, you give it away. this year, to save me from tears, ill give it to someone special...

Waaa, ten název té písničky tak nádherně navazuje na tenhle rok :3 hehe, tak jo no, jako první přijde na řadu omluva za neaktivitu: Mooooooc se omlouvááááám *nasadí psí oči* prosím prosím odpusťte mi! fňuk fňuk.... lituju toho :D a musím se vám k něčemu přiznat: nemůžu se vymlouvat, že nebyl čas, on BYL čas, jen mě se nechtělo xD jsem hrozně líná, já vím, ale v poslední době mě blog vůbec nezajímal. naopak začala jsem zajímat o Astronomii :DDD. no nic, zpátky k vánocům. sice už vánoce nejsou, ale stejně vám musím popřát: Vesele vánoce a všechno nej do dalšího roku :D. Já vánoce osobně nesnáším, protože pro mě je to takzvaný "Den hádek :D" s každým se v ten den hádám :D, a něco o těch last christmas: psala jsem to sem kvůli tomu, že si myslím, že to navazuje na tenhle rok :D "Last christmas" jako "Poslední vánoce"... jestli bude konec světa, tyhle vánoce budou poslední! :D. no nic, nevím co dál napsat :D udělala jsem vám přáníčko, tak snad se na něho kouknete :D


Déšť

30. října 2011 v 21:29 | Any-lee |  Moje Kecy


Déšť je boží voda... déšť jsou emoce... v dešti je život... alespoň tak si to představuju já. spousta lidí v mém okolí déšť vždy nenáviděla, ale já ho milovala... popravdě, já mám déšť radši než slunce xD. vždy když mi bylo špatně, déšť mi zvedl náladu a nabil mě energií... déšť je něco, mocného, vzácného... já to prostě nedokážu popsat xD. vždycky když jsem déšť viděla, žasla sem, protože mě vždycky ohromil, a já chtěla zůstat venku v děšti, ale bohužel xD. hehe, vždycky sem chtěla vyběhnout ven když pršelo, nebo zůstat venku když pršelo, a to i přesto, když padali kroupy. já mám k dešti prostě takový zvláštní vztah, já potřebuji jeho a on potřebuje mě, protože mě vždycky láká ven xD. Jak bych popsala déšť, hmm.... asi já ani nevím, ale vždy vidím, že déšť jasně vyjadřuje emoce. a nemusí to být jen zrovna ty špatné :).

Krátký úryvek:
Šla úplně sama, procházela savannou, sama, hladová, bez jediné šance přežít... hořká slza jí stekla po tváři, když tu jí něco zalechtalo na zádech. podívala se za sebe a uviděla..... déšť. nijak ji to nepřekvapovalo, prostě déšť, ale cítila se, jako by jí volal. lvice se ušklíbla. v tu chvíly ucítila zvláštní pocit ve svých tlapkách, a rázem byla na zemi. nyní jí velké kapky deště dopadaly na čumák a na její zraněnou tlapku. lvice zavrčela a škubla se svou tlapkou, nestála o pomoc. ale hrozně jí to zabolelo, a ona už nedokázala vstát. v tu chvíly zavřela oči, promáčené vodou, stejně jako její srst. v tu chvíly ucítila příjemnou...zimu. ano, zimu. právě zima jí vždy byla příjemná. usmála se a otevřela svoje promočené oči, už jí nevadilo, že jí déšť dopadá do očí... v tu chvíly vydechla... a usnula. do věčného spánku.
nojo, blbost, co ta moje fantazie nevymyslí xD

Kam dál