H.O.T.W 2.Kapitola

11. června 2011 v 18:29 | Any-lee |  Příběhy
Další kapitola H.O.T.W neboli Heritage of the Wolf. tady použiju Darka a Fanga xD (neboli Sarafínu a lvíčka v textovce xD) nevadí? xD. jinak, brzy udělám rozpis postav příběhu.




"Au!" vykřikla Nyota, která už nebyla schopna cítit své tlapky, které byly celé od krve. chtěla se zastavit, ale nemohla. něco jí to nedovolovalo. musela utíkat dál. Byvalá vůdkyně vlčí smečky strašně moc vyčerpaná. a věděla, že po ní Arsa seslala vlky, aby jí pronásledovali a zabily ji i Mwezi. běžela a běžela dál. najednou se ale bouchla do tlapky o jeden kámen. vyjekla bolestí a podívala se na svou krvácející tlapku. poté si ale všimla, že před ní stojí jeskyně. "Fangu! Fangu!" slyšela křik. "co chceš Darku?!" vynořil se najednou zničehonic hnědo-bílý vlk. "kdes byl?!" vynořil se najednou druhý vlk. byl strašidelný, měl krvavé červené oči a byl celý černý. Nyota se chtěla dát na útěk, jenže nemohla, kvůli tlapce. "hele, Fangu, máme tu návštěvu!" řekl Dark, ten černý vlk, a zavrčel na Nyotu. "co tady pohledáváš, vlčice?!" zeptal se Dark. "j-já j-á...." zamlkla se Nyota. nebyla schopna vyslovit ani slovo. "tak co chceš?!!" zařval už trochu hlasitěji. "j-já jsem Nyota a.. a...." řekla a začala vyprávět svůj příběh. "........a tak vás ted prosím, mohla bych s mou malou Mwezi do vaší smečky?" prosila Nyota. "ach, smutný příběh....." sklopil hlavu Dark. "já jsem Dark a tohle je můj Bratr Fang...." řekl. "Darku, Přijmi ji! koneckonců, je to vůdkyně. i když možná ted už bývalá...... ale s tak silnou vlčicí na naší straně můžeme být proti liškám ti nejlepší!". řekl White Fang. Dark se tedy nechal přemluvit. "tak dobře, smíš zůstat...." řekl. "ach, vážně moc děkuji!" řekla Nyota, položila Mwezi na zem a zavyla na měsíc spolu s Darkem a Fangem. Nyota ještě jednou poděkovala, a Dark a Fang už šli do jeskyně. "ty nejdeš, Nyoto?" zeptal se Dark. "příjdu později......." řekla Nyota a přitáhla si Mwezi k sobě. "ochráním naší dceru! neboj se, Raajo...." zašeptala Nyota se zvednutou hlavou k nebi. Mwezi jí už dávno spinkala u nohou. "ach, ta malá chudinka..... je úplně vyčerpaná..." řekla Nyota, vzala Mwezi do tlamy a odešla s ní do jeskyně. tam obě dvě rychle usnuly........ "Raz dva tři..... Raz dva tři..... Raz dva tři.... Raz dva tři........... MÁM TĚ!" vykřikla malá vlčice. "Máma na mě bude hrdá!" řekla a vzala velkou tlustou myš do tlamy. její smaragdové očí zářily široko daleko a ještě si tak hrdě kráčela, že jí každý hned spatřil. "Mwezi!" volala Nyota, která zrovna s ostatními vlčicemi odpočívala na kameni. "pojd sem!" řekla. Mwezi ihned pospíchala za svou matkou. tak rychle, že si toho nevšimla a zakopla o kámen. Nyota jí poplácala po hlavě. "ne tak rychle, Zlato..." řekla. Mwezi se zamračila. "chtěla jsi něco?" řekla uraženým tonem, úplně zapomněla se matce pochlubit se svou kořistí. "ale no tak, kvůli tomu že jsi spadla nemusíš být mrzutá..." řekla Nyota a usmála se. "chtěla jsem tě vzít do lesa" řekla najednou Nyota a Mwezi se rozzářily oči. "d-do lesa?" řekla Mwezi opatrně. byl to tak úžasný pocit. žádné vlče ze smečky do lesa nesmělo, a jejich matky je tam nebraly, protože je to nebezpečný les. ovšem, to bylo v té době, kdy tam ještě vlčata byly. všechny ostatní vlčata vyvraždily lišky, stejně tak jako vlci vyvraždily liščata. na obou stranách už zbyly jen jedni: Mwezi a malý lišák Arian. "ano zlato, do lesa.... tedy, jestli tedy chceš....." řekla Nyota. "ale ovšem! samozřejmě že chci! děkuji děkuji děkuji!" křičela Mwezi. "ale no tak, uklidni se..." řekla Nyota. "mami, koukni se, ulovila jsem velkou myš!" vzpoměla si najednou Mwezi a ukázala svou kořist. "ach, ty jsi ale silná malá lovkyně!" řekla Nyota a usmála se. Mwezi se zasmála. "jdeme do lesa!" vykřikla Mwezi. a tak se Nyota s Mwezi vydaly do lesa. "wow......" řekla Mwezi. "všechno je tady takové..... temné." řekla. "Mwezi, pamatuj, sem nikdy nesmíš sama chodit, je tu liščí teritorium!. není tu tak bezpečno jako v tvé rodné zemi...." řekla Nyota. "co? Rodné zemi? ale já myslela.......... že jsem se narodila tady?" řekla Mwezi. "ach, samozřejmě, narodila jsi se tady...." snažila se to zamluvit Nyota. "podívej se na oblohu, Mwezi, tam kdesi v dálce leží krásná země Altre Boea...." ........ "co to je?! tomu říkáš kořist?! Zmiz mi z očí!" vykřikla naštvaně Arsa a praštila vlčici do obličeje. vlčice bolestivě dopadla na zem. "zmiz mi z očí! hned! nebo si nepřej vidět co s tebou udělám!" zařvala Arsa. "Arso!" ozvalo se odněkud. Byla to Jewel. "není tady už co jíst! před zabitím Raaja si nám slíbila, že budeme mít všeho dost! má smečka umírá hlady!" křičela. "klid, Jewel...." řekla Arsa. "nemůžu za to že ty hloupé vlčice neumí lovit!" řekla. "tak s tím něco udělej!" řekla Jewel a odešla. Arsa ihned šla do jeskyně. "co se tady tak válíte?!!!!! běžte lovit!!!!! HNED!!!!!" začala šíleně řvát Arsa na vlčice. ty se polekaly. "o-omlouváme se, Výsosti..... ale už není co lovit..... hledali jsme potravu snad všude!" řekla jedna z Vlčic. "COŽE?!!!" zařvala Arsa tak, že se málem jeskyně začala sypat. "pche..... chtěla bych Nyotinu starou smečku zpátky...... ona s Raajem byly mnohem lepší vůdci než Arsa!" řekla tiše Elta, ta nejdrzejší vlčice z celé smečky. Arsa to zaslechla a ztuhla. div jí vzteky nepukla hlava. "Co jsi to řekla?!" zařvala Arsa. "n-nic...." řekla tiše Elta. "zabijte ji...... hned!" rozkázala ostatním vlčicím Arsa. vlčice se na Eltu smutně podívaly, nechtěly jí zabít. ale musely. vrhly se všechny naráz na Eltu a po chvíly už byla celá jeskyně postříkaná krví. zmrzačená Elta padla na zem a zemřela. "dobrá práce..... a ted běžte lovit!" řekla Arsa a odešla z jeskyně. jakmile odešla, vlčice se daly do pláče a sklonily se k Eltě. "kam ten svět jen spěje..." řekly. "potřebujeme něčí pomoc!" navrhla jedna z vlčic. "hm.... co takhle stříbrnoštěně?" řekla Hasea. ostatní se na ní nechápavě podívaly. "víte co myslím...... stříbrná vlčice!" řekla. "ty myslíš že by mohla....." řekly vlčice. "ano. to ona zachrání naší smečku! koneckonců, to ona je pravá dědička trůnu!" řekla Hasea a všichni vesele souhlasily. "...... jé mami vážně? tam bych se chtěla někdy podívat!!" řekla Mwezi, fascinovaná z toho, jak jí její matka vyprávěla o Altre Boea. "a ted už pojd domů, Mwezi. už se stmívá...." řekla Nyota. Mwezi přikývla a společně šli ven z lesa. jenže Mwezi najednou zničehonic spadla do křaku a přikutálela se k jákémusi jezírku. " Mwezi, poběž, zmeškáme večeři!" volala na Mwezi Nyota. ale když se otočila a Mwezi nikde, zpanikařila. "Mwezi? Mwezi? Mwezi?!!!! kdepak jsi?!" ptala se nervozně Nyota a když Mwezi neodpovídala, začala běžet hlouběji do lesa. "ach ne, lišky jí určitě unesli!!" obávala se Nyota. "ach, to je ale divné jezírko!" řekla Mwezi. "Mami? kde jsi?!" začala se bát malá Mwezi. poté sklopila hlavu a podívala se hlouběji do jezírka. v jezírku se objevila tvář světle-hnědého (až takového karamelového) vlka. měl stejně smaragdové oči jako Mwezi. Mwezi se polekala a vyjekla a rychle se rozutekla pryč. "Mami!!!" vykřikla Mwezi, utíkala strašnou rychlostí a narazila do Nyoty. po tváři jí stekla slza a přitulila se k ní. "už jsem myslela, že jsem se ztratila...." řekla Mwezi a nechtěla mluvit o tom vlkovi v jezírku. "pojdme domů...." řekla Nyota a vzala Mwezi do tlamy. pozdě večer se Mwezi probudila a šla se z vrcholku skály dívat na hvězdy. Nyota se také probudila, a když neviděla svou dceru vedle sebe, šla jí hledat ven. tam jí zahlédla na vrcholku skály jak pozoruje hvězdy. "Mwezi?" řekla Nyota překvapeně a sedla si ke své dceři. "mami, dneska jsem něco viděla....." polkla Mwezi. "copak?" zeptala se Nyota. "j-já.... viděla jsem v jezírku světle hnědého vlka s očima jako mám já....." přiznala se Mwezi. Nyota ztuhla. ihned věděla, že to byl právě on....... "Mwezi, myslím, že bys měla něco vědět...." řekla Nyota. "a co?" zeptala se zvědavě Mwezi. "víš, ty jsi moje dcera..." řekla Nyota. "eh..... ano?" řekla zmateně Mwezi. "a tvůj otec, Raajo byl....." řekla Nyota a začala vyprávět ten příběh. "....... promin, že jsem ti to neřekla, Mwezi.... ale bála jsem se...." dovyprávěla to Nyota a Mwezi ztuhla. beze slova šla zpátky do jeskyně. i druhý den byla mimo. ovšem, druhý den se málem uskutečnila bitva.... "Darku! Darku!" volala jedna z vlčic. "co se děje?" zeptal se Dark. "Lišky! chystají se k útoku!" řekla vlčice a Dark okamžitě svolal smečku. celá smečka se vydala do lesa, kde je prý lišky očekávaly. "ach, konečně....." řekl Alfa samec liščí smečky, Orasel. "co chceš?!" zeptal se Dark. "chceme jídlo! vy lovíte v našem lese a potom tady pro nás nezbývá žádná kořist! budete se s námi dělit o jídlo! jinak bude zle....." řekl Orasel vydíravě. "cože?! to v žádném případě! jsme nepřátelé!" řekl Dark. "jak myslíš..... v tom případě vaše jediné vlče zemře!" řekl Orasel. "jestli něco uděláš mé dceři, zakroutím tobě a tomu tvému synáčkovi krkem!" řekla Nyota. malý lišák Arian se schoval za svého otce. klepal se strachy, tak stejně jako Mwezi. "jestli jen sáhneš na mého syna, nepřej si vidět, co s tebou udělám!" zařval Orasel. "končíme! o jídlo se dělit nebudeme! nashle!" řekl Dark. "jak chcete, vaše malá Mwezi zemře!" zařval za nimi Orasel, ale to už neslyšeli. Arianovy bylo Mwezi líto. "tati, prosím..." řekl. "Ticho!" zařval Orasel. "jdeme domů!" ...... v noci, když všichni spaly, se Mwezi zase vydala do lesa. chtěla se znovu podívat do toho jezírka, když už znala vše o své minulosti. měsíc zářil tak stejně jako ona, proto se jí také říkalo stříbrná vlčice, měla stříbrnou srst, která se odráží od měsíčního světla.... "hele, támhle je!" vykřikla jedna z lišek. "výborně!" řekl Orasel. "zaútočte!" zavelil a všechny lišky začaly Mwezi pronásledovat. "ach ne, lišky!" vykřikla Mwezi. "ne, tati, prosím ne! odvolej to!" prosil svého otce Arian. "jsi příliš moc měkký, Ariane.... řekl Orasel. Arian se na svého otce nenávistně podíval a rozběhl se k liškám. "ahoj, maličká....." řekla jedna z lišek. "dnes zemřeš!" vykřikla ta liška a s celou liščí smečkou se chtěli vrhnout na Mwezi. ta však stála přes skálou, takže na ní vyskočila a snažila se vyšplhat nahoru. jenže klouzalo jí to, a byla docela nízko, takže jedna z lišek vyskočila a kousla jí do nohy. tím jí i shodila dolů. Mwezi vyjekla bolestí a lišky se na ní vrhly. "Neeeee! stop!" křičel Arian se slzami v očích a přihlížel, jak lišky zabíjejí malé bezbranné vlče......
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sarafína sarafína | 11. června 2011 v 21:37 | Reagovat

twle ty něco takovýho píšeš?! Proč nic neřekneš, sakra?! xDD

2 Car(lev15) Car(lev15) | Web | 12. června 2011 v 16:50 | Reagovat

kapitola za kapitolkou a já stále napjatější! dál!
mh: kdy hodláš udělat text game?
jah bless

3 sammy sammy | 30. dubna 2012 v 19:05 | Reagovat

Tvé příběhy se mi moc líbí, ale mohla bys už napsat další díl?

4 Koník5 Koník5 | Web | 29. srpna 2012 v 11:03 | Reagovat

Ano, už rok jsi nic nenapsala.Proč jsi přestala?Já za dva měsíce sepsala dvanáct, sice krátkých dílů, ale alespoň jsem...aktivnější.... :-) začni..máš to tak hezký 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama