Planeta Země je úžasná...

14. března 2012 v 19:59 | Any-lee |  Moje Kecy


Toho dne jsem poprvé otevřela oči...
... A pohleděla do pravdy.

Asi vás překvapuje, proč píšu článek, když jsem skončila. Důvod je jednoduchý - neskončila jsem.
Vraťme se na úplný začátek - Do neděle.
V neděli jsem šla se svými přáteli šla ven. Jen tak. Úplně nevinně. Šli jsme na naše oblíbené místo... a pak jsem, s mým kamarádem, zamířila na houpačku, mé oblíbené místo. A tak jsem se houpala co nejvíce to šlo. A pak jsem se podívala nahoru... Ty bílo-šedé mraky, plující po krásně modré obloze...cítila jsem se tak... lehce. Jako kdybych se vznášela... A pak jsem si pokusila představit, jak by to tu vypadalo bez lidí: Ta představa je kapku nepředstavitelná. Ten den mi ale navrátil sílu... Tu, kterou jsem potřebovala. A to mě přinutilo znovu rozjet blog. Vím, že jsem vás některé zřejmě hodně postrašila, a za to se vám moc omlouvám. Popravdě, hodně mi chyběl, vy jste mi chyběli. Stali jste se významnou součastí mého života, ikdyž vás ve skutečnosti neznám. Sarafína, Lvíček, Car, Nala (se kterou jsem se celkem hodně kousala, ale teď mi už připadá fajn :D), Zelda (která už bohužel skončila s blogem :/), Nywel (kterou znám ve skutečnosti, ale je to i skvělá internetová kámoška :D), Draktor (skutečnost také :D) a ještě další, které jsem zapoměla vyjmenovat :D. Podrželi jste mě, když mi nebylo zrovna nejlíp. Musím říct: Jste ti nejlepší kamarádi, které jsem kdy mohla poznat. Mám vás moc ráda, prosím, nemizte z mého života! :3. Opravdu hodně by mě to zasáhlo. Tento článek z části věnuji i vám, těm nejlepším lidem na světě.

A teď bych na chvíly ráda přeskočila k jinému tématu.
Nenávidím, jak mě ostatní lidé ovládají. Nenechají mě žít můj život, musím dělat věci proti své vůli.
Musím chodit do školy, nesmím prosazovat své názory, a musím prakticky udělat vše, co řeknou.
Kdyby to bylo na mě, neudělala bych tu ten ohromný nepořádek a chaos.
Starala bych se o planetu s láskou.
Měla bych úctu ke všem živým tvorům (kterou, jen tak mimochodem, mám)
Žila bych v přírodě, přizpůsobila bych se životu zvířat. Nepotřebovala bych technologii.
Jediné co chci je svoboda, klid, a krásně čisté životní prostředí. Popravdě ani nevím, jaký je pravý čistý vzduch.
Ano, na horách sice je čistý vzduch, ale ne zas tak čistý. Je také znečištěný... Myslím, že na světě už žádné opravdu čisté místo neexistuje. Jenže já sebou házet nenechám... I kdybych pro to měla bojovat.
Heh, to mi připomíná: Moje jméno znamená Malá Bojovnice: Bojovnice, která se vrhá bezstarostně do boje, ale nikdy nevyhraje, protože je malá a slabá. Mým osudem je hold prohra, ale což. Vyrovnám se s tím. Nechám to být...
K tomu životu v přírodě: Zřejmě si budete říkat, jak jsem hloupá, že zde žije tolik predátorů, že bych tam nepřežila ani minutu. Ano, to uznávám, hladový predátor by mě klidně zabil. Byla bych bezmocná. Ale mě by to nevadilo. Věřím v reinkarnaci :). Dobrá tedy, vrátím se alespoň na chvíly k tomu nejhoršímu tématu - Ke škole. Školu od srdce nesnáším, ale i přes to jsem spíše studijní typ. Vždy se ráda něco nového naučím. Tedy kromě matematiky a geometrie - Ty předměty také ze srdce nesnáším. Mými favority jsou: Biologie, dějiny, fyzika (ikdyž se jí ještě neučíme, hehe :D), výtvarka (ze které mimochodem propadám), čtění, a také sloh. Škola je ale také sídliště mých přátel - Kvůli nim tam přežívám. Život není o radosti, život je o přežití. Je to něco jako spirituální zkouška. Dnes mě ale zasáhla jedna otázka. Ve čtení jsme s učitelkou mluvily o tom, že jak byla malá, hrála takovou hru: Ona a její kamarádi byly chirurgové. A čekalo 12 lidí na transplantaci srdce - a byl pouze jeden dárce. Prý tam čekel lekář, který byl blízko objevení léku na rakovinu, a nějaké malé dítě, které mělo život před sebou. A ještě nějací lidé. Prý se nemohli rozhodnout... No, a já namítla, že já bych zvolila toho lékaře, protože by byl skupině užitečný, narozdíl od toho dítěte. Vždyť jsme přemnožení!. Jenže v tu chvíly Nywel řekla: "A ty by jsi, Marcel, nechala svoje dítě zemřít?" ta otázka mě zarazila. Neměla jsem na ní odpověď. A po chvíly ještě Paní Asistenka dodala: "A Marcel, co kdyby byl ten lék testovaný na zvířatech?" neváhala jsem a ihned jsem vyhrkla: "Tak to ne, to bych ho nechala zhebnout!" (Ano, zhebnout - U mě lidi chcípají a hebají, a zvířata umírají). Prostě, na tu Nywelinu otázku stále nemám odpověď. A zřejmě nikdy mít nebudu. A, konečné finále - vracím se, lidi! :3 Tímto článkem jsem prostě chtěla říct:

Jinak, aby nevznikl zmatek: Samozřejmě, že všichni máme svou matku, kterou z celého svého srdce milujeme. Já ale osobně věřím, že vaše máma je máma vašeho těla, kdežto Planeta Země je matka vaší duše. :)

A na úplný konec dám úžasnou písničku, kterou jsem poslouchala když jsem psala tento článek:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiára Kiára | Web | 14. března 2012 v 22:01 | Reagovat

Čteš mi myšlenky :) A zemi bych klidně brala i jako mámu biologickou

2 Zelda Zelda | Web | 15. března 2012 v 14:12 | Reagovat

Tak tímhle článkem jsi mi má milá úplně vyrazila dech.Pamatuji si tě jako začínající puberťačku jenž psala na blog takové ještě dětisnké články,třeb tehdy,na tvém prvním blogu...Ale já si prošla úplně tím samým a teď musím říct,že po tomhle článku před tebou musím smeknout!Any-Lee,myslím že jsi na dobré cestě poznat ještě něco víc  a chci ti jen říct,že tě mám moc ráda :-).A tvůj komentář na mém blogu - to není tvoje chyba,naopak ty jsi byla jedna ze dvou,kvůli kterým jsem blog udržovala ještě o půl roku déle,než jsem plánovala.Any-Lee,myslím,že naše spolupráce ještě nekončí...Hezky pokračuj se svým poznáním! :-)

3 Any-lee Any-lee | Web | 15. března 2012 v 14:37 | Reagovat

[2]: A ty jsi mi zase vyrazila dech tímto komentářem :). Opravdu, hrozně moc mě potěšil. To, kdyby naše spolupráce ještě neskončila, by mě také ohromně potěšilo. A hold můj mozeček trochu vyrostl :). Už se nevztekám kvůli blbostem, a naučila jsem se novým vědomostem. Opravdu ti moc děkuji za tento komentář, Zeldi! :-)

4 Matěj--_Key Matěj--_Key | 21. března 2012 v 19:26 | Reagovat

Já školu taky nesnáším,ale pro mě je život velká radost..Sice jsem kolikrát v krizi,ale ted už nad tím jen mávnu rukou a žiju dál :) Život je holt pomíjivý a měli bychom si ho užít,i když třeba moc nemůžem :/ Pravda,o planetu bychom se měli starat a ne na ní dělat takovýhle svinčík..Na tomhle blogu jsem po druhé,je dobrý že neskončil =) Nemůžu ho samozřejmě znát,ale je škoda,když někdo zruší blog,už kvůli vzpomínkám :) Někdy jsem rád,že jsem nevymazal svůj bývalý blog a rád si čtu komentáře,které jsem psal a které psali ostatní :)) Jak je to příjemný,vzpomínat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama