Červen 2012

Jak jsem psala a jak píšu...

24. června 2012 v 10:55 | Any-lee |  Moje Kecy
Takže zdravím, dnes jsem vám chtěla předvést takovou malou ukázku mého stylu psaní příběhů - Jak jsem psala, a jak píšu teď.

Starý styl

Tohle je druhá kapitola mého příběhu Remember, která nikdy nebyla zveřejněna.
Je opravdu dementní. Přesvědčte se sami.

Další Část!:D
Any Byla Omámena , ale pak to Pominulo

Any-lee: Kde seženeme Jídlo?
Chuki: Eh.... (Chytí obrovskou Žížalu)
Any-lee: Děláš si Srandu?!
Chuki: Ehm Eh... ne (Ovrátil Stydlivě a Začervenal se)
Any-lee: Cože?!
Chuki: Eeeehh, Nemáme Na Vybranou...
Any-lee: Ach můj Bože! (Dá do Tlamy Žížalu a Spolkne ji, Poté se Pozvrací) Éééééééé Fůj to je ale hnusný! a Hrozně Slizský!
Chuki: Eeeeh Any! RYCHLE UTÍKEJ! (Ukáže na Hrdou Zemi)
Any-lee: Jeesh Cože?! Já vím že je to hnusný ale utíkat kvůli tomu to je..... ÁÁÁÁHHHH!! (Utíká s Chukim a Dívá se Na Hořící Hrdou Zemi)
Chuki: Dělej Rychle na Strom (Strom Spadne) Tak Asi ne no.. (Spadne na Něj) POMOZZZ!! ANY!! UHOŘÍM TU!!
Any-lee:Brzy se Vrátím! Promiň
Chuki: Any!!
Any-lee: Dobře Dobře.. (Snaží se oddělat Kládu) Arghhh!! Nejde To
Chuki: Pomůžu ti (Chytne Kládu a Společně jí odsunou)
Any-lee: A ted Zdrhat!!

(A Tak Se Dostali Do Bezpečí, Ještě Dál než Hyení sídlo a tam Spokojeně Vyrůstaly..)


A nyní ještě ukázka z druhé kapitoly Stříbrného deště, která také nebyla nikdy (myslím) zveřejněna.


"Ty Blbko Jedna nemožná!!!" . Začala Vyšilovat Opět Tinkela . "Co si o sobě vůbec myslíš?! kvůli tobě jsme ted vyběhli špatným směrem z Lesa a umřeme Tady!!" Nyota na ní Smutně Pohlédla: "Tinkelo, o co ti jde? jsme Sestry, měli bychom si pomáhat v těžkých chvílích.." usmála se Nyota a Podala Tinkele Kopýtko, Tinkela jí však Srazila na Zem "Copak ti to nedošlo? Jsme jen Hříbata Nyoto!! , Zemřeme Samotné!. Tinkela se Dala do Breku a Nyota Se nezmohla na jediné Slovo, Najednou (a dál už to nepokračuje).

Nový styl

Ukázka z Černé kapky:

Královna lvíče pevně svírala. Nedopustila, aby na něj kdokoli sáhl. Král Mohatu byl připraven svou partnerku i lvíče zabít. "Nech toho!" zakřičela naštvaně královna. Hořké slzy jí stékaly po tváři, srdce jí rozrušeně bušilo a tlapky se jí chvěly strachem. "Jaký budu mít z vás, slabých samiček, užitek?" zavrčel výhružně Mohatu. "Mysli alespoň pro jednou srdcem!" povzdychla si královna. "Jsi hloupá, Doto" zavrčel opět Mohatu. "Musím se tě zbavit". Královna však nepanikařila. Postavila se a podívala se mu do očí: "Odejdu" řekla odhodlaně Dota. "Odejdu i s Uru, pokud si to budeš přát" pokračovala. "Jen nás, prosím nezabíjej" zavrčela. "Nebo alespoň ji ne" dodala. Královnina odhodlanost Mohatua odrovnala. Nečekal to. Pak se však zpamatoval. "Tvá krev musí být prolita" zavrčel. "Pokud pouze má, pak tedy přijímám"

Co z toho vyplývá? že mé příběhy budou vždy dementní. Ať se snažím, jak se snažím. Byla bych ovšem ráda, kdyby jste napsali svůj názor na tu malou změnu. Jen jsem vám chtěla ukázat, jak se můj styl psaní změnil. Ale kvalita mých příběhů je stále stejná: Nulová. No nic, příště čekejte článek, který má nějaký smysl, takže ahoj :D


Šé vé pé (ŠVP)

11. června 2012 v 9:42 | Any-lee |  Moje Kecy
Tákže....
V pátek, 25.5, jsem se vrátila ze školy v přírodě.
A áno, bylo to tam fantastické.
Až na jednu věc, kterou znázorňuje obrázek výše.
Ráno, 20.5 jsem se probudila jako každý den: otrávená a rozespalá. Pak mi ale docvaklo, že dnes se jede na ŠVP!
Vyskočila jsem z postele a mazala si umýt zuby a obličej. Pak jsem se převlíkla, učesala a mohly jsme vyrazit. Vzala jsem kufr, plyšáka do ruky a pádila před školu. Hrozně jsem se těšila, protože minulé ŠVP bylo bombastické. Tohle bylo mé poslední, jelikož už jsem páťák, takže jsem si to chtěla co nejvíce užít. Potkala jsem tam Daniela, mého spolužáka, tak jsme pokecaly a potom se tam objevila Nywel a Draktor. Čekaly jsme na odjezd a poté jsme nastoupily do autobusu a celý natěšení jely. Jely jsme hodinu a půl, a hrozně nás štvaly čtvrťáci- třeťáci před náma. Furt si lehaly a zatlačovaly nás sedátkama. Pak jsme dojely a několik minut čekaly na parkovišti, když pak zařvaly: "Denisa ( Nywel
) a Marcela (Any) , pokoj A3!" Super, minule jsme měly 13tku, pokoj s mastým flekem na koberci. Tak jsme tam šly a čuměly jsme: Pokoj sice dřevěnej, ale bombastickej! Bohužel tam ale pořád lítaly vosy, což nás štvalo. Ráno byla snídaně, potom škola, potom vycházka, potom oběd, potom odpoledne s animátory (zabavovaly nás a nám zrovna daly tu nejklidnější a nejlepší animátorku, pak tam byla ještě jedna zhulená :D) pak byla svačina, pak večeře, pak diskotéka a pak se jít sprchovat a do postele. (Večerka v desét, božské! :D) Pak ale přišla rána - výlet na Praděd. Šly jsme několik kilometrů do kopce, až jsme tam došly. Byly jsme v jakýsi věži. Pak jsme šly do Karlovy studánky - Božské městečko, kde je minerálka která chutná jakoby jste olizovaly železo. Cestou tam jsem ale nešikovně zakopla o kořen stromu na strmé stezce a narazila si ruku. A dost ošklivě. Tak jsem tam ale nakonec došla, žíznivá a s bolestí ruky (Už je v pohodě). Potom jsme šly na nákupy, tak jsem si koupila lázeňské oplatky a minerálky. Jak jsme se vrátily, musela jsem jít za zdravotnicemi a ty mi jí obvázaly (Hodinu jsem sháněla obvaz -_-) Potom nám však začaly vykrádat pokoje, nikdo nevěděl kdo. A to bylo teprve vzrůšo! Myslely jsme, že nám tam pustí plyn jako v koncentráku a já byla tak vynervovaná, že jsem málem dostala infarkt. Nakonec se ukázalo, že to nic nebylo, a já si krásně narazila pánev. Ve sprše, kde jsem furt padala. Tak to už byly 3 úrazy (Ještě jsem si rozbila koleno). Stejně to tam bylo super :D Poslednáí večer byla díza a pak jsme odjely do zámku do bruntálu. Jak jsme se vracely, pustily nám do autobusu písničky a byly jsme doma. Nom, a já jsem v infoně a budu muset končit, tak zatím! :D